Zlatohorsko

Zlatohorsko je východiskem výletů do polského příhraničí, zvláště k Otmuchovským jezerům, do Nisy a Prudniku. Zlaté Hory byly v minulosti důležitým centrem rýžování a těžby zlata. Převážně hornická osada obdržela městská práva v roce 1306. Tehdy se nazývala Zuckmantel a byla hospodářským zázemím nedalekého hradu Edelštejnu. I po vyčerpání dolů město vzkvétalo, tentokrát díky rozvoji plátenictví, cíchařství a obchodu s přízí. Těžební činnost zanikla koncem 19. století. Obnovena byla v šedesátých letech 20. století a do roku 1994 se zde těžily rudy barevných kovů a v menším měřítku i zlato.

Slavnou minulost města připomíná Městské muzeum na náměstí. Stínem v historii Zlatých Hor jsou čarodějnické procesy. Z tohoto města pocházel nechvalně známý inkvizitor Franz Heinrich Boblig. Upomínkou na dolování a rýžování zlata jsou zlatorudné mlýny v hornickém skanzenu, hornické naučné stezky a každoroční soutěž v rýžování zlata. Obnovený poutní kostel Panny Marie Pomocné nedaleko Zlatých Hor, v minulosti místo slavných poutí, opět slouží svému účelu.

Perlou Zlatohorska je přírodní rezervace Rejvíz s Mechovými jezírky a vzácně se vyskytující flórou. Jak na Zlatohorsku, tak i na sousedním Vidnavsku nám ledovec zanechal horniny dopravené sem ze Skandinávie a Baltského moře. Jedná se o porfyry, pazourky, vápence se zkamenělinami a také bludné balvany z finské žuly, tzv. Rapakivi.